Andulky, ty jsem si dotáhla domů jako první. To už je sedm let.

Nejdřív jsem si koupila klec, a pak jsem přemýšlela, co do ní. Korely? K mojí smůle tou dobou ve zverimexech korela ani jedna. No nic. Volba tedy padla na andulky. Bylo jasné, že si pořídím páreček. No jo, ale jaké barvy? V klecích bylo plno modrých a zelených andulek, dokonce celá žlutá, jedna fialová (fakt nekecám), několik šedých, šedá se žlutou hlavičkou, modrá se žlutou hlavičkou, modré strakaté...... No prostě úžasný výběr.

Ale moje volba padla na dvě obyčejné zelené andulky. Proč ony? Vzájemně se krmily, čechraly si vzájemně peří a vůbec se láskyplně oždibovaly.

To jsou ony:

Kubíček                                                                               Pepina

Co jsem si to vůbec pořídila?

V knížce stálo:

Andulka nerada šplhá, nedávejte ji do klece víc,  než dvě bidýlka.  Fajn, takže já mám asi andulky křížené s veverkou. Pořád někde šplhají.

Pod místa, kde andulka v bytě nejčastěji sedává, dejte noviny, ušetříte si tím práci.  To ano, pokud vám andulky z těch novin zrovna nevyrobí tisíce papírových vloček.

Bude-li mít andulka k dispozici zelené krmení, pokojových kytek si nevšimne. Ha ha ha.

Když andulky ráno křičí a vy se chcete vyspat. Přikrýjte klec. Tak tohle napsal asi někdo, kdo andulku v životě neměl. Tahle rada opravdu nefunguje.

Andulka je neagresivní papoušek. Tak si ji zkuste sundat, když se do vás při léčení zobáku zakousne.

Ptáci v noci spí. Ano, pokud to není sova. Nebo pokud to nejsou moje andulky. Ty se rozhodly žít nočním životem, když dostaly první klas prosa. Ne, že by z něj byly nějak sfetované :))  ,  ale odvahu ho ochutnat dostaly až ve dvě v noci. Je to neuvěřitelné, jak nahlas tihle tvorečci umí mlaskat.

Tak to by byly rady z knížek. A teď moje vlastní postřehy.

Když jsem si je přivezla, byly hodně vystrašené. Dostaly piškot a dva dny se ho bály dotknout. A tak to bylo se vším. Neznaly zelené krmení, tyčinky pro ptáky ani senegalské proso.  Dnes už jsou skoro jako piraně, co jím dáte do klece, to zlikvidují.

A první výlet z klece? To vlastně jen seskočily na podlahu v místnosti. Klec jsem jim musela dát na zem, aby se do ní mohly vrátit. Neuměly se totiž trefit do dvířek.  Dneska umí přistát na čemkoli. Klidně i hlavou dolů nebo na něčem, co se houpe.

Koupat andulky nebyl problém. Milují rosení z rozprašovače, nebo otírání se o mokrou trávu, kterou jim pověsím do klece. Ale vede koupání v misce od nanuku. Koupelničku jsem nekoupila, je totiž příliš malá. O tuhle misku se mi klidně poperou, hádají se, kdo tam půjde první. Když se domluví, vydrží se v ní cachtat i hodinu. A ten kdo tvrdí, že pták s mokrým peřím není schopen letu. Kecá. xD

Tady se suší po koupeli.

Nevím, jak ostatní andulky, ale moje jsou hravé. Líbí se jim, když vidí padat různé věci. Co to znamená? Že z poliček neustále něco shazují. Třeba mince, malé sošky, tužky, zapomenutý šroubek, na který pak zamozřejmě šlápnete...

Pepina ráda okusuje. Ráda okusuje květiny. Naštěstí ani jedna není jedovatá. Víte, kolik to dá práce prohledat internet a veškerou možnou literaturu, abyste zjistili, jestli vaše oblíbená kytka náhodou nemůže zabít andulku? moooooooooooooooooooc!  xD

Samozřejmě mi pěkně ohlodala nábytek. Pak ještě knihy a časopisy (samozřejmě vybrala jen ty z knihovny. Ta výýmluva pak zní divně: Okousala to andulka...)

A víte, co andulky vymyslí, když jim k zobání dáte slunečnici? Najdou si nejbližší částečnš nebo úplně plešatou hlavu a budou se snažit semínkem trefit pleš. Podle zasažených osob to prý pěkně štípe.  xD

Co je pro andulku ještě hodně zajímavé? Dálkový ovladač! Líbí se jim ty čudlíky, snaží se je vyzobnout. Snad se jim to nepovede.

Andulky bývají i nemocné. Bohužel.  Jednou se Pepině udělalo něco na zobáčku. Já jse samozřejmě panikařila, že je to vápenka. Čapla jsem andulku a hurá k veterináři. V čekárně bylo plno psů a koček. Všichni na mě koukli a hned: "Jééééééééé, papoušek!" A bylo pozdvižení :)))

V ordianci chtěl doktor andulku vytáhnou. Když viděl, jak výhružně otvírá zobák, pobídl mě, ať si ji vytáhnu sama.  Že jí udělá stěr. Pepina se samozřejmě zakousla do tyčinky a pak do mojí ruky. Veterinář v klidu odebral vzorek a řekl, ať andulku zase zavřu. No jo, ale ona se nechtěla pustit. Když jsme ji chtěli sundat, zakousla se ještě silněji. Sundávali jsme ji pět minut. A toho křiku! Ano andulka řvala strachy a já bolestí!   xD. Otisk jejího zobáku jsem měla na ruce celý týden....

Pepina dostala na zobáček nějaký olej a uzdravila se. Mě na ruce zůstala malinká jizvička...

Pepina po sedmi letech našeho soužití umřela. Kuba je smutný a všude ji hledá. Volá ji. Mě je taky smutno. Proto jsem dllouho neváhala a v říjnu 2008 jsem si pořídila nového andulčího kámoše. Seznamte se. To je Artík.

Teda, doufám, že je to kluk. Zátím se teda tak tváří.

Seznámení s Kubíčkem proběhlo hladce. Hned si popovídali. Kuba je z něj nadšený. Artík se zatím rozkoukává.

Ták, Artík už se rozkoukal. Kouše Cornyho do čumáku.

Artík zatím na prstu nesedí. Nechá se tak akorát podrbat na bříšku, nebo se o ruku opře jen jednou nohou.

19. 10. 08

Artík je zatím v malé kleci, aby se ochočil. Kuba má svoji svoji velkou, plnou hraček.  Ale Artík mi z klece zdrhnul. Do malé nechtěl. Tak jsem tedy otevřela Kubovu klec, že za ním Artík vleze. Ale co se nestalo. Oba dva se mi nasáčkovali do té malé klece. Kuba se z ní odmítá hnout. Tak je tam jednoduše nechávám :)))

Listopad 08

Artík s Kubíkem si na sebe krásně zvykli.

Artík si čistí peří.

Kubíček si taky prohrábnul peří

Corny a Artík

Tak, vážení, co je doma Artík, moc jsem tu nepsala. ale kdo sem chodí, jistě postřehl z mých videí, že z Artíka se stala Artínka a  Kubíčkem odchovali potomstvo. Kdo to na videích neviděl, bude se muset hooooodně snažit, aby to v té dvoustovce videí našel. Hodně štěstí.  :))))

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.Tak, a komu se nechce, tady je video :p

Mladí se jmenují: Od nejstaršího Kuře, Ferda (on) Vilík, a Ferda (ona)

A i tady, jak šel čas, nastaly změny. Přišli jsme o Vilíka a o Kubíčka. Ale přibil nám druhý Kubíček a Kuře Junior..

A jak jinak i andulky dostaly novou velkou mega klec.60 x 60 x 80 cm. To je poměrně velká klec na to, že tam zas jen spí :)

 A i andulky , bohuže,l stárnou a mumírají :(

Odešli Ferda a Ferda, Kuře a Kuře Junior. Zůstala mi Artík a přibližně 10ti letý Bertík, jehož chtěl původní majitel vypustit, protože ho omrzel a  navíc si chtěl koupit většího papouška, senegalce.  Jo to je fakt děsnej problém mít doma dvě klece... To se raději starého zvířete zbavím, protože mě omrzelo. Skvěle...

Takže tedy v současné době mám klasickou zelenou andulku Artíka a modrou - nechtěného důchodce Bertíka.