Shetllandské ostrovy tvoří skupinu ostrovů 180 km severně od skotského pobřeží, poněkud severněji od šedesáté rovnoběžky. Jsou tedy na úrovni Leningradu a Oslo. Hornatá, bouřemi bičovaná krajina je díky Golfskému proudu relativně mírná. Skrovná vegetace způsobuje, že domácí zvířata, zde chovaná, jsou malého vzrůstu. U nás je znám malý shetlandský pony, méně již shetlandská ovce a skot. K těmto domácím zvířatům patří také pastevecký pes, který je malého vzrůstu. Na shetlandských ostrovech nejsou medvědi aní vlci. Pes nemusel chránit, jenom hlídat. Větší ostrovy (Mainland, Yell) byly v devátém století osídleny Nory. V roce 1469 přešly ostrovy ke skotsku a dnes tvoří samostatné hrabství.
Shetland Sheepdog
Je samozřejmé, že norští přistěhovalci s sebou na ostrovi přivezli svá domácí zvířata včetně psů, a to byki bezpochyby psi typu severského špice, tedy psi, se kterými se ještě dnes setkáváme, jako je islandskýpes, norský buhund, nebo finský sobí pes.
Jsou-li prameny o původu kolie opravdu skromné, pak prameny o původu šeltie jsou velmi vzácné. O jejím původu nevíme téměř nic. Pastevci na shetlandských ostrovech potřebovali malého psa - větší by spotřeboval více krmiva a mohl by se stát malým ovcím nebezpešným. Pes musel být otužilý a vytrvalý a přizpůsobený drsnému podnebí. Tento malý pes byl znám pod jménem "Toonie Dog" ("toon" bylo nuzné ovčácké obydlí). Nazýval se však také "Peerie", nebo "Fairy Dog". Kromě své malé výšky se titopsi od sebe dosti lišili.
Lovci velryb z Grónska, kteří přistávali na Shetlandských ostrovech, zde pravděpodobně občas zanechali malého, jen asi 36 cm vysokého psa "Yakki", který se vyskytoval na Islandu a v Grónsku. Také pastevci příjíždějící ze Skotska s sebou rádi brali své kolie "Colleys" a možná na ostrovech zůstal i vallhund ze skandinávie, kdo ví? Zatočený osac a vzpřímené uši, dnes se ještě dosti vyskytující nedostatek u shetlandského ovčáka, jsou dědictvím po severském špici, dlouhý hřbet a a krátké nohy, o kterýchještě bude řeč, by mohly pocházet od vallhunda. Ke krásnému osrstění zřejmě přispěl i King Charles španěl.
Skotští obchodníci s koňmi, kteří nakupovali na Shetlandských ostrovech poníky, a námořní důstojnící, kteří byli ubytováni na ostrovech, přivezli shetlandské psy do Skotska a do Anglie. Podle C. Bowring byli pprvé shetlandští ovčáci vystaveni na výstavě Cruft´s Dog Show v Londýně v roce 1906. Na jiném místě však autorka zmiňuje rok 1909. V roce 1910 vystavoval pan Logie z Lerwicku dva psy na Edinburské výstavě. V roce 1906 byl v Lerwicku, v hlavním městě městě největšího shetlandského ostrova Mainland, založen první klub. O tři roky později byl rovněž založen klub ve Skotsku. Označení "Shetland Collies" muselo však být později změněno na šeltie, protože chovatelé kolie protestovali. V roce 1913 následovalo založení anglického klubu sheltie a pak o rok později uznal Kennel klub šeltie za samostatné plemeno.
Avšak chovatelé nebyli jednotní. Angličané chtěli malého psa, vysokého nejvýše 30,5 cm (12 palců), Skotové naproti tomu si přáli malou kolii. "The general appearance is that of the modern show collie in miniature" - bylo naplněno v jejich popisu charakteristiky plemene. Avšak Angličané nebyli stejného názoru. Především dlouhý čenich ovlivňuje krásu malého psa. Při prvním zpracování stabdardu Kennel klubem došlo nakonec ke kompromisu: pes by se měl "přibližně" (approximately) podobat rovněž výstavní kolii. To zase nevyhovovalo Skotům a spor pokračoval. Jedni říkali, že zdravá tělesná stavba by neměla být obětována příliš dlouhému čenichu. Obhákci kolie vytýkali hlavu tvaru jablka a ustrnulý pohled.
V roce 1928 býl zřízen výbor, který měl rozhodnout. Mezitím se prosadil názor více méně obhájců miniaturní kolie. V každém případě bylo nyní slovo "approximately" škrtnuto a výška v kohoutku byla snížena na 38 cm (15 palců). V novém standardu je nyní napáno: "Celkový dojem připomíná dlouhosrstou kolii," Hladkosrstý typm zmiňovaný ještě v roce 1909, byl nyní opuštěn. Je dokázáno, že kolie byly kříženy. Nějaká slečna Huphries, známá chovatelka šeltií, zkřížila svou šeltii jménem "Wallace" s malo fenkou kolie jménem "Teena". Slečna Humphries chtěla tímto křížením vnést do chovu šeltie faktor modrého mramorování kolie, neboť "Teena" byla dcerou modře mramorovaného psa "Ormskirk Cardinal". "Teena" byla pářena dvakrát se psem "Wallace", z toho páření však přežil jen pes "Warbaby of Mountford". Později byla "Teena" ještě jednou pokryta potomkem tohoto "Warbaby", čímž byl vliv kolie ještě podstatněji zesílen.
V chovu této linie bylo dále pokračováno. Především jeden z potomků z této příbuzenské linie, pes šampion "Speck of Moutford" hrál v chovu sheltie významnou roli.
Procházíme-li spornými materiály, které jsou k dispozici, vyplívá z nich zcela jasně, že předchůdci šetlendských ovčáků byli malí severští pastevečtí psi. Názor, že kolie přivezená na shetlandské ostrovy ze Skotska se zde vlivem podnebí zmenšila, neodpovídá v žádném případě zkutěčnosti. Naopak, když se začalo s čistokrevným chovem, chovatelé se stále více řídili představou kolie. Jejich cílem byla miniaturní kolie.
Dosáhli svého cíle jen do určité míry. Docílit přesného obrazu kolie zmenšeného vzrůstu není z více důvodů možné.
Článek není dokončen.
Zdroj: Hans Räuber Encyklopedie psů.
